Torinka                                                                                             Delinka

 

 

 

 

 

Biginka                                                                                              Adélka

 

 

 

 

 

 

Adélka s maminkou Lajou . Nezdá se to, ale Adélka je největší pokušitel a pěknej čertík.

 

 

 

 

 

 

Ahoj strakatí fandové a naši věrní čtenáři. Vítáme Vás do nového roku 2016.

Tak a všichni  máme za sebou vánoční radosti a slasti, včetně silvestrovského ohňostrojového šílenství. Všude jsme slyšely, že se nemáme o svátcích přejídat, aby jsme si udržely krásné postavy. Nosy pernametně plné nových zajímavých pachů a navíc všude spousta dobrot a lákadel. Opravdu nešlo odolat. Páníček je ale drsnej. Zkoušely jsme všechny naše osvědčené štěněčí triky. Marně. Takže zase mlíčko a granulky. Pravda, jak říkal, trochu zhřešil a dal nám pro chuť drobátko lipánku. To vám ale byla dobrota, ještě teď se nám z té vůně třesou fousky. Kromě pro nás již známých návštěv k nám navíc zavítala i návštěva z mýtické obce Práče (JZD). Tam bude pravděpodobně 24.1. putovat největší z nás, Biginka. A má se asi na co těšit, protože kromě nových páníčků se už na ní těší “domácí” kočka a hlavně a netrpělivě nový “coach”, zlatý retrívr Richi. Páníčci jsou hodně aktivní a kromě různých sportovních aktivit se zajímají i o canisterapii, kam její budoucí učitel dochází rozdávat radost.  Pokud by se měla Bigča stát další “terapeutem”, tak to bude určitě dobrá volba, protože je, jak říkal náš páníček z nás všech nejklidnější. No údajně na stupnici od 1 do 10 je tak na 8, zatímco ostatní tuto stupnici bezpečně překračují. To bylo v pondělí, ve čtvrtek je ale jiný den :).  Navíc je vybavená nádherným kožíškem, který má při pohlazení, nebo třeba při přitisknutí na tvář doslova léčebné “dušní” účinky. V tuto chvíli máme my holky od Laji své nové páníčky, a jak jsme si je omrkly a vyzkoušely, tak jsou všichni moc fajn. Už se moc a moc na nové domovy a kamarády těšíme, ale teď si musíme ještě pořádně užít svojí maminku, společný pelíšek a taky našeho páníčka, který o nás trpělivě pečuje. Někdy to opravdu nemá jednoduché. Tento týden nás páníček naložil do velké bedny a odvezl nás k panu doktorovi. Ten nás pečlivě prohlížel, koukal nám do tlamiček, něco hledal na bříšcích, poslouchal naše strakatá srdíčka a kdoví co ještě ho zajímalo. Všechny jsme zdravé a můžeme bezstarostně rošťačit, akorát Biginka asi nebude moc mít miminka, protože má drobný, ale lehce nahmatatelný zálomek ocásku. To jí ale na kráse, elánu do života a radosti z ní vůbec nic neubírá.

          Fakt se na to už nedá ani dívat.                          Už mě to focení ale vůbec, vůbec nebaví.

 

 

 

 

 

 

Než jsme se nadály, tak nás pan doktor naočkoval a navíc rovnou i načipoval. Ani jsme nestačily písknout. Čipování bylo asi ze všeho nejzajímavější, protože nám při tom asistoval kameraman JTV. Budeme asi jihočeské mediální hvězdy, Biginka tedy určitě a ostatní možná taky.

Vzácná chvilka klidu, pohody a lásky. Torinka a maminkou.

  

Uf, to jsme se tím psaní ale unavily. Půjdeme si ještě trošku zazlobit a potom hupky dupky do pelíšku. Tak zase příště. Vaše holky od Laji.

Konečně  už “smradi” usněte. Já už se chci taky pořádně   natáhnout a trochu si oddechnout.                                                                                         

No konečně klid!!

Jo a zase nám trošku přibylo několik stakatých gramů.

Torinka     3115 g
Adélka       2345 g
Biginka      3865 g
Delinka      3460 g