Včera jsem Ivetě, alias “tetce od vedle” ve slabší chvilce slíbil, že budu v osm hodin vážit a pravidelně hlásit. Nevyšlo to, protože jsem na dvě hodiny musel přeruši svoji psí “mateřskou, vlastně otcovskou” dovolenou. Nevolala Iveta v půl deváté co se děje? Jasně že volala. Rychle jsem mimča převážil a podal hlášení. Moc mi ale nevěřila, zdálo se jí to moc. Nemá však tušení, že jedno funguje jako čerpadlo a druhé jako sací bagr (4, 5).

Dnešní (ranní) váhy mimin (porodní váha/dnešní váha/denní přírůstek)  :

1. 178/300/45 g;     3. 135/248/41 g;     4. 220/438/61 g;     5. 196/392/55 g.

V jejich “nenažranosti” bude asi příčina potíží. Dnes se nejmenší štěně opět připomělo a k němu se navíc přidalo i to největší. Naštěstí to Laja avizovala dopředu. Tušila, že zase není něco v pořádku. Takže masáž konečníku, to jsem zvládnul já a usilovné lízání, které si naštěstí vzala na starost Laja a to i s odstraněním důsledků masáže.

Na neděli se Iveta objednala na návštěvu (údajně). Zas tak naivní nejsem, abych netušil o co jde. Bude chtít zkontrolovat jestli to jsou všechno holky, nebo jestli se ve smečce neskrývá nějaký kluk. To mám ale vizitku.

Z velké části to byl ale celkem prima den. Jak Laja stále hlídá a kojí, tak je už chudinka strašně unavená. Naštěstí už polevila na ostražitosti a několikrát usnula hlubokým spánkem. Při venčení se mě už snaží dostat dál od domu, to je určitě fajn. Laja si asi uvědomila, že jí ubyla váha a je lehká jako pírko, takže jí to zase krásně skáče, takže při cestě domů se krásně proběhneme.  To ji tedy opravdu šlechtí, že takto zodpovědně pečuje o moji fyzickou kondici. Takže na co fitko, postačí si pořídit strakáče. Jsou tak prima.