22./23. den – 7./8.12.2015 | Dobrovodská hvězda

Bigi má ZUB. Co zub. Dva zuby už má. Končí období žužlání a začíná období kousání. To se dějou věci, den nejsem doma a mimina do toho šlapou co se dá. Nejeńom, že už se začínají vyzbrojovat psími zbraněmi, ale už i Adélka překonala hranici 1000 g. Sice těsně, ale konečně. Laja kojí jako o život, což je vidět hlavně na Biguš, ta s váhou letí nahoru jako o závod a to se už ani tak moc o místo u cecíků nepere jako dřív.

Laja za sebou vláčí plandající cecíky a je jen štěstí, že je to dlouhonohá holka, jinak by si je snad ušoupala o zem. Byla se konečně proběhnout bez vodítka a měla takovou radost, že byla k nezastavení. Akorát ta setrvačnost pohybu některých částí těla jí dělala trochu potíže. Napadlo mě, že když už se někteří majitelé, či chovatelé uchylují k pro mě nepochopitelnému používání různých psích oblečků, čepiček, límečků, botiček a podobných psích vychytávek (!!!), že se ještě nenašel žádný výrobce, který by na trh uvedl psí podprsenku :-). Konečně by byla ta “oblečková” absurdita korunována měrou vrchovatou (je to věc názoru). Toto je pohled psa při sdělení návrhu na použití oblečku. Z pohledu se dá vyčíst něco v tom smyslu: ….”a to jako myslíš vážně?” -:)

Na procházce se Laja potkala s juniorem Jack Russel a trochu ho po louce protáhla. Ještě ale není v té své obvyklé kondici a tak se před ním, protože byl až příliš dotěrný, občas uchýlila na balík sena. Tam na něj koukala pěkně z nadhledu. Jeden den jsem ponechal štěňata bez dohledu na starost paní domu. Zkusila prckům přilepšit a tak jim udělala “štěněcí” mlíčko. Docela jim chutnalo, ale ze všeho nejvíc, když jim ho nalila do cibulákové misky. Estétové. Což o to, já to nějak dám, ale hlavně aby na to byli připraveni budoucí páníčkové. Taky jsme byli poctěni návštěvou “tetky od vedle” i s doprovodem. Fotili jako o život. Kontrola, vlastně návštěva proběhla v poho, akorát jsou údajně štěňata přežraná a fena vyzáblá :-). Ale to byla Laja vždy, ona si totiž drží atletickou figuru.

Adélka pod drobnohledem