Tak už je nám, holkám od Laji měsíc.
Týden jsme o sobě nedaly vědět, tak se snad na nás nezlobíte. Všecha mimina jsme zubaté jako pirani. Nejvíc samozřejmě Bigča, ta už umí se zoubkama pracovat velmi kvalitně, ale i Torinka a Delinkou okusování zvládají spolehlivě. Adélka, nejmenší z nás se dotahuje stále víc a víc. Zoubků nemá ještě tolik jako my ostatní, ale už i nám jde po krku, nebo spíš po packách. To jí baví. Jenom kdyby chtěla trochu víc jíst. To tak trochu fláká. Maminka se o nás, i když už pro ní začínáme být nebezpečné, stará zodpovědně a s láskou. Jenom jí vadí, když nám páníček chce něčím dobrým přilepšit.
ochutnávač a průzkumník Biginka Delinky lup, mámin prázdný kelímek
To je potom na nás “jako pes”. Všechno, i to po čem se běžně ani neohlédne, jako třeba granule potřebuje zrovna v tu chvíli ze všeho nejvíc. Hlavně, aby jí něco neuteklo a nebyla o nic ošizená. Už se snažíme jíst malinké granulky pro štěňátka. Trošku s tím bojujeme. Prostě už to není ta pohoda jako s máminým mlíčkem, to teklo skoro samo a my jsme jenom sály. Kousání, nebo v našem případě spíš ještě přežvykování se teprve učíme. Je jasné, kdo je z této disciplíně jednička. Samo že Bigi. Možná, že nejenom proto, že je největší, ale že už jsou ostatní štěňata dost velká a silná na to, aby jí nepustila k mámě a ona si musí hledat potravní náhradu. Tak se i stalo, že Bigi stropila povyk, až se na nás musel přijít páníček podívat co se děje. Chudák Bigi se snažila co to šlo, ale nebyl nikde ani kousíček místa, kudy by se k mlíčku protáhla a ona celá nešťastná, že je odstrčená pobíhala kolem. Adélka, ta bude asi po mámě. Vždycky jí granulka po pečlivém prozkoumání vypadne záhadně z “koutku”. Taky už jsme zjistily, že svět je větší a asi i zajímavější, než jsme doposud v tom našem stávajícím příbytku poznaly. Takže nám zase přidali další překážku, to aby jsme se nepokoušely o útěk. O ten se asi nejvíc snaží nespoutaná Delinka. On ale ten vnější svět ještě není stejně nic moc. Pořád nám to, jak máme ještě heboučké pacičky na podlaze klouže, takže se spíš přisouváme předníma packama a nebo se plazíme. Zadní náhon nám jde pořád do smyku. Moc se nám ale líbí alespoň spinkat v mámině pelíšku. Tam jí cítíme a i když tam s náma máma není, tak se nám krásně spinká a nemáme žádné divoké a běžecké sny.
Pohoda na mámině polštářku
Taky už se umíme pěkně hlasitě ozvat. Hlavně Torinka s Delinkou, ty se tedy umí ozvat skutečně dost hlasitě. Dokonce už tady byla štěněcí roztržka s mámou, to když si Delinka snažila něco vyvzdorovat. Laja s ní ale udělala krátký a rázný proces. Zato tulit se umí kupodivu nejvíc Biginka s Adélkou. Obě jsou krásně poddajné, žádná snaha o útěk. Schoulí se slastně do náruče a packama si obejmou ruku, nebo si lehnou na záda a nechají se drbat za uchem a hladit na bříšku. Ó jaká slast. Občas se drbání a hlazení ještě úsměvně pokouší podpořit vlastními silami zadní packou. Torinka je takové kompaktní, tuhé torpédo se strstí kraťounkou a tuhou jako střižený plyš. Delinka, ta bude včetně srsti a barevnosti asi nejvíc podobná mámě. To říkala i “tetka od vedle”. V čem ale budeme my holky od mámy Laji asi určitě jiné? To bude určitě naše přítulnost. Určitě budeme chovací. Laja to tedy rozhodně nebyla. S tou šili všichni čerti, byla “samá psí noha” a kroutila se jako užovka. Prostě se nám chování a mazlení líbí. A aby už jsme nikoho nenapínaly, tak to vypadá, že Adélka s Biginkou budou dlouhosrsťandy, ale zato s krásně jemným kožíškem. Torinka a Delinka se rozhodly, že jim “postačí” kožíšek krátký. Samozřejmě, že psi mají srst, ale když nám se tak líbí kožíšek. Tak nám držte palce, ať se hezky zakulacujeme a přejte nám hodné a starostlivé páníčky, aby jsme se měly, i když občas zazlobíme (bez toho to přece nejde), alespoň tak dobře, jako naše babi Káťa a hlavně jako naše máma Laja.
Delinka s Torinkou v zubatém souboji
Adélka zápasí s myškou (zatím jen plyšovou)
… a tady jsou naše dnešní váhy (14.12.).
Torinka – 1530 g
Adélka – 1218 g
Biginka – 1991 g
Delinka – 1685 g