Pomalu si začínám uvědomovat, že se blíží neúprosná realita, že ty maličké chlupaté kuličky, ze kterých se postupně stávají skuteční strakáčci a změnily, byť dočasně,  chod naší domácnosti odejdou za několik týdnů do svých nových domovů. Každý den přemýšlím, které mimčo Laje (sobě) ponechám jako parťáka. Bude to nádherná Torinka, co třeba droboučká, ale bojovná Adélka, nebo mazlivá Biginka, nebo si ponechám neohroženého průzkumníka Delinku?

V štěněčím pelíšku se postupně s růstem mimin, jejich získáváním stability a nabývání síly stále něco děje a jejich odchov stále pestřejší a výživnější. No, je to boj :). Laja si při krmení začíná dávat pozor, který hladoun se k ní a jejím cecíkům zrovna hrne a kam. Snaží se štěňata rozdělovat a hlavně usměrňovat a umravňovat tak, aby jí moc neubližovala. Už jim to opravdu kouše víc než dost. To mi dokázala Bigča, ta mi vrazila horní i dolní “jehly” s neskrývanou radostí a maximální silou do prstu. To si snad ani nezasloužím a přitom je to takový mazel. Postupně se pod dohledem Laji a hlavně mé paní seznamují s celým bytem. S Lajou, na rozdíl od mé paní si užíváme štěněčích expedic a jejich živelný pobyt zvládáme s nadhledem. Moje pořádkumilovná  paní, byť si jí štěňátka získala, jejich volným pohybem a jejich “pokroky” v bytě asi trpí :). Pravdou je, že mimča se před ničím nezastaví a zkouší pokořit vše, co se jim postaví do cesty. Takže každou chvilku prosviští pohodovou předvánoční náladou výkřik v duchu : “Delo, to je moje kabelka. Víš kolik stála? Myslím ale, že Delče to je úplně fuk a má to u packy.; Torino, nech ty moje boty.; Adélko, kam táhneš tu kožešinu; Bigi, na ten koberec néééé. Sakra, tady je zase .o..o. Kdo to má čistit!” Osobně si myslím, že je až příliš úzkoprsá :). To si sedne a časem určitě doladí.  Ještě tak 2-3 vrhy a zvykne si. Na její obranu je potřeba říct, že holky za to umí vzít opravdu pěkně od podlahy. Ráno kolem páté se postaví v pelíšku a ječí a ječí. Laja se na rozdíl ode mě stala vůči jejich rannímu jekotu nějakým záhadným způsobem zcela imunní a v klidu pozoruje co se bude dít. Takže pro dvounožce to znamená budíček o hodinu dřív než obvykle.  Holkám se začíná pomalinku dařit dělat potřebu na určeném místě. V tom je prozatím asi nejšikovnější Torinka.

Vypuštění mimin mimo jejich bednu je pro Laju povel k větší ostražitosti, neboť se jim začínají nabízetrůzné možnosti, při kterých by mohla štěňata Laje nějakým způsobem uškodit. Holky by si mohly začít hrát s jejíma myšma, nebo jí něco dobrého sezobnout. Někde jsem si přečetl příspěvek, ve kterém se pisatel zmiňuje o strakáčích, jako o psech, kteří “tečou” mezi prsty, nebo “tečou” nahoru. Mohu jen souhlasit. V této ekvilibristice vlastním tělem jsou za hvězdy Adélka s Biginkou. Mimča začínají reagovat na svá jména. No hlavně na jejich jména reaguje Laja. Ta totiž slyší zrovna teď na každé jméno. Co kdyby něco.

Holky se začínají mezi sebou pěkně rvát a tak co chvíli Laja vystartuje na kontrolu, nebo případný zásah. Mezi rváče ale raději svůj nos nestrká, protože by taky mohla přijít k úhoně. Takže nad nimi stojí a výhrůžně štěká a sem tam zasáhne packou. Ve chvilce, vlastně mikrochvilce klidu a pohody se mi podařilo natáhnout na zem a mimča se ke mě začala tulit. Torinka si mi lehla do loketní jamky, Biginka se mi obtočila kolem krku a Adélka se uvelebila pod kolenem. Slastný stav. Očekával jsem co udělá Delinka, kam si lehne. Už už to vypadalo nadějně, že si lehne na rameno, jenomže ona se mi v klidu vyčůrala vedle hlavy a v klidu odešla středem do svého pelíšku. I takto to se štěňátkama chodí. Tím je to zajímavější, pestřejší a veselejší.

Bigi  pohoda

Torinka    – 1 770 g
Adélka      – 1 430 g
Biginka     – 2 306 g
Delinka     – 1 945 g