35./36. den – 20./21.12.2015 | Dobrovodská hvězda

Delča už má 2 kila!

Tak a už to začíná.

Dnes, v neděli, náš navštívili zájemci o štěňátko. Ráno jsme si s Lajou ještě doběhli pro instrukce k “tetce od vedle” a nic už nám nebránilo v zahájení výběrového řízení. Laja nebyla z cizí návštěvy vůbec nervózní a po krátkém vzájemném seznámení a očmuchání nám štěňata bezstarostně odevzdala. Myslím, že to budoucí majitelé neměli až tak jednoduché, neboť každé štěně vyniká v něčem jiném. Jedno je mazlivé, jiné má hnědou hlavičku, další má krásně hebkou srst, nebo je odvážné,…. . Proč zrovna strakáče? Proč nechcete “normálního” psa? Víte, že většina majitelů strakáčů se po určité době stane taky strakáčem? Asi tak by to taky mohlo vypadat, ale celé naše povídání se neslo v příjemném a přátelském duchu. Nakonec jsme zjistili, že navzájem známe své blízké známé a exspolupracovníky. Volba padla na krátkosrstou, prvorozenou Torinku a je pravda, že se mazlila jako nikdy před tím.

3x Torinka

Při trošce představivosti je na boku vidět “Tori” hvězdička.

Myslím, že pokud v horizontu tří let proběhne vše jak má, tak se může strakatá rodina těšit na další přírůstky. No, ale nebudou to mít noví páníčkové se mnou vůbec jednoduché, neboť Torinka se nebude stěhovat příliš daleko a budeme ji mít téměř na dohled kousek od Budějovic. Takže po vzoru “tetky od vedle” budou pod neustálým dohledem :). Celé naše cca dvouhodinové povídání Laja pozorovala, vlastně vnímala natažená imitujíjí spánek v jednom ze svých pelíšků.

Mimina si i přes “podezřelou” návštěvu žijí svůj krásný a pohodový štěněčí život. Snaží se nakrmit mlíčkem od Laji co to jen jde, zkouší i granulky a štěněčí kaši. Ta jim moc nejede. No a protože mají “nadstandart”, tak si štěňata mohou pro odpočinek volit hned z několika pro ně v bytě připravených pelíšků. Biginka ve svém úkrytu

Originálně to ale vyřešila Biginka.

Ta si lehla na stratregické místo, ze kterého má přehled po celém bytě a je chráněná vůči možným útočníkům.

Mimča se stále víc a víc snaží spát mimo tu šílenou porodní bednu, ze které není úniku.

Tak a mám vás už dost. Ven nepůjdu a sem vás nepustím.

Někdy to štěněčí soužití vypadá docela drsně, o čemž se na vlastní oči přesvědčila v pondělí po absolvování hned dvou návštěv během dne i “tetka od vedle”. Pro mě je to příjemná a vítaná návštěva, ale pro někoho jako když na návštěvu přijde tchyně :). Pradou je, že mě vždycky neopomene připomenout, že je Laja vychrtlá. Sice váží víc než před nakrytím, ale brát jí to nebudu. Iveta byla z holek paf a chvílemi měla oči na vrch hlavy. Holky se s ní trochu pomazlily, trochu víc jí pokousaly, ukázaly jí co všechno se už naučily, jak jim to běhá, a hlavně jak se umí prát. To umí opravdu dost dobře. Laja nechtěla zůstat pozadu a tak ukázala, jak Ivetu i přes to, že ta se jí před léty zbavila, miluje a láskyplně jí olízala obličej. Moc nadšeně se na to ale netvářila (Iveta).

ach ta psí láska Delinka

“znuděná” Delinka Adélka

Adélka s Torinkou “na pohádkové lopatě”

Laja jí potom předvedla, jak fíkaně vážíme její mimina a hlavně jaká je to pohodová a trpělivá máma, která z lásky vydrží i ostré zoubky. Pravdou je, že někdy se kojení snaží, jako by si dodávala odvahy oddalovat. Její snaha je ale vzhledem k urputnosti pronásledovatelů marná a nakonec jí společnými silami smečka štěňat strhne k zemi jako štvanou zvěř. Malinko mi to připomíná některé scény z filmu Jurský park.