hlídka u brány (Bigi) a unavené z “opušťáku” (Áďa a Tori)
… a zase to “selátko”, pardon, vlastně Torinka
Laja se stále víc a víc snaží minina trénovat a umravňovat. Zavedla miminům x-fázový trénink, se zaměřením hlavně na přetahování a lov myší. To budou potřebovat určitě ze všeho nejvíc.
tréninkové středisko mládeže “TSM” Lá – Bí – Tó
Individuální trénink s Bí – lov myší
To je ale láska, nebo předehra? Áďo, něco za něco, jo?
Biginka a Áďou Torinka s Delinkou pod kontrolou
S tím umravňováním to ale není žádná legrace, a tak Laja nebere nic na lehkou váhu. Hlavně pokud se cítí ohrožená. Vlastně pokud je v ohrožení nějaká laskomina a štěnda se snaží něco vyčmuchat, tak jako právě Biginka. To se potom Laja směje až se za břicho popadá. Ten její “nádherný” široký a vysoký” úsměv není o ničem jiném, než o šikovnosti a citlivosti Biginy nosu. Na stolku jsem nechal pod plenkou schovaný lipánek, což Biginka, stejně tak jako Laja neomylně zavětřila. No a Laja ze saméno strachu, že by o něco mohla přijít se z té situace rozesmála tak, že jí málem vypadly zuby z huby.
…… a sakra Biginko, to určitě není Lajin úsměv č.10. Do toho já teda rozhodně nejdu.
Ale jinak je něžná a pěkná holka, co? Až mi ale z pohledu na tu výzbroj běhá mráz po zádech. Biginku má Laja ale moc ráda. Dnes byly holky na cca 10 minut venku na zahradu. Škoda, že není tepleji, Laja by si s nima chtěla hrát. Pobíhá a poskakuje kolem nich jako šílená. Neustále se je snaží rozpohybovat, a tak je neustále tahá ze přední packy a pošťuchuje nosem. Každou chvilku jim podstrkuje nějakou hračku a snaží se vzbudit jejich pozornost. Jsou z těch nových pachů, jiného prostředí, trávy, ale i chladu a vlhka na pacičkách trochu vedle, a tak se zatím jenom opatrně prochází a pátrají. Snad se alespoň trochu oteplí a bude možné je nechat venku trochu déle.
Konečně venku.
Laja s Biginkou
Delinka je celá máma. Ty Áďo, dej mi ještě kousek. Ani náhodou Bí.
Adélka na stopě
Laja začíná pomalu přicházet na jiné myšlenky, a tak si procházce našla několik myších lokalit s čerstvou stopou a hrabe a hrabe. Přesto je ale Laja hodná a poctivá kojná-máma a tak mimina ještě kojí. No, poctivě, ono jí toho moc ani nezbývá. Holkám sice nedá nic zadarmo a ty si jí musejí ulovit, což pro ně obnáší absolvovat několik zběsilých honiček po bytě, ale nakonec si ty máminy cecíky vždycky nějak uloví a strhnou jí k hostině.
Ono už to snad ani není o krmení a kojení, ale o smečkovém lovu kořisti. Tou kořistí je pochopitelně Laja. Pravdou je, že se chudák malá snaží jak to jen jde nějak chránit. Utíká, skáče, zadní nohy přitom vyhazuje do výšky jako antilopa a s ocasem vraženým mezi nohama a přitisknutým pod břichem se snaží chránit, aby se nějaký parazit na ní nemohl přisát. A tak i přes výdej energie je Bigča už v poho přes čtyři kila a Delča je pod čtyřma kilama tak o “jednu loužičku”. Torinka se ke čtyřce nezadržitelně šplhá a Adélka, prcek Adélka pracuje na třech kilech jak to jen jde.
No jo, co mám s váma dělat. Pijavice strakatý, to už stačí.
…. jo, a už mi vlezte na záda
I když je to mimo “protokol”, tak je to pro Laju i mimina nejbezpečnější.
Ještě jedna příhoda, která hovoří za vše. Miminka jsou celkem čistotná a když už se jim podaří někde udělat bobek, nebudu skromný, nejsou to troškařky a je toho vždy pořádný kus, tak si toho nijak nevšímají a snaží se tomu vyhýbat. Kdo by taky chtěl cíleně šlápnou do …. . Nikdo! No, nikdo, snad až na mojí “madam”. Ta jeden takový pěkný kus při své noční “procházce” po neosvětleném bytě našlápla na podrážku a v klidu se s tím, aniž by to zjistila, několikrát prošla po bytě. Než jsem to stačil zjistit, tak to krásně zaschlo. Kdyby nechodila v pantoflích, tak to zcela neomylně zjistila okamžitě a nikde by se necourala. Neskutečná hmota, možná by se daly exkrementy používat (to je ale podnikatelský záměr, ty snad nedojdou nikdy) pro tentovrstvé lepení stavebních materiálů.
Fotku nepřikládám, to si snad umí každý představit sám, že?
To jsme ale macíci, co?
Torinka – 3585 g
Adélka – 2720 g
Biginka – 4390 g
Delinka – 3990 g