58./60. den – 13./15.1.2016 | Dobrovodská hvězda

Ahoj, jak se máte, co děláte?

Já se mám, “řek” bych vám, nevím sám, hop a skáču dále a je mi “60”.

Není dne, kdy by ty Lajiny juniorky něco nového nevymyslely a já jsem měl trochu klidu na relax. Přeborníkem na lotroviny je v tuto chvíli Biginka a přitom kouká jako by nic. Ta zjistila, že se dají a hlavně jak otvírat skleněná šoupací dvířka od skříně. Jaké to bylo pro mě překvapení, když jsem po bytě nacházel různě poházené “božíhodové”skleničky. Ani ve snu mě nenapadlo, že by to mohla být štěňata a tak jsem potichu podezíral moje chlapce, že si doma střihli rychlý mejdan a jaksi už nezbylo sil na úklid. Těsně vedle. První mejdan v letošním roce si udělala naše štěnda. Ještě, že jsou skleničky dostatečně odolné. Zřejmě je vyvinuli a vyrobili soudruzi z NDR. Děkuji, děkuji, děkuji. Samozřejmě, že v tom není sama a i ostatní se do rozvratné činnosti rády zapojí. No comment. (pozdrav do Fryštáku)

Když jsme u té Biginky, tak ta opravdu sází jeden hit za druhým. Ostatní holky jsou při krmení disciplinované a spořádaně porcují granulky a poctivě je zapíjejí vodou. Biginka to povýšila o další level. Ona totiž začala dbát na “hygienu” a tak se vždy po jídle postaví nad misku s vodou a packama začne pádlovat, dokud veškerou vodu z misky nedostane. Poprvné jsem si říkal:” potvory jedny, jak jste tu vodu z té misky vylily, když ta je pořád ve stojanu”. Potom mi to došlo. A zase ten její pohled, při kterém dělá, že mě nevidí a když ona nevidí mě, tak určitě nevidím ani já jí. Prostě, já tady ale vlastně vůbec nejsem. No, nebudou to mít její noví páníčci jednoduché. Myslím, že je opravdu hodně obohatí. Začali jsme “trénovat” na odloučení od člověčí přítomnosti. No, nebylo mi při představě, co všechno mohou vymyslet a hlavně dotáhnout do jejich vítězného a radostného konce. Ani nechci domyslet co všechno by mě postihlo a nastalo, kdyby ….. . I já mám svého páníčka, vlastně “paničku”. Pravdou je, že pokud jsem doma, tak si holky polehávají všeprostorově po bytě jak se jim zamane. Jakmile ale zůstanou doma samy, tak zaparkují poctivě do bezpečí svého pelíšku a tulí se k sobě a slastně spí. Laja se stále víc a víc vrací do své původní kondice a ke svým zájmům. Sice jsem mírně na rozpacích, jestli jí trochu po krytí, nebo z porodu necvaklo, protože pokaždé, když jsme se dřív šli vzájemně vyvenčit, tak si vykonávání svých potřeb pečlivě střežila a výsledky svého snažení ukrývala do trávy a navíc je ještě trochu zahrábla. Jenomže teď si nedělá žádné násilí, a když to na ní přijde, tak je jí úplně pumpa, jestli to je sousedovi před dveřma, nebo uprostřed chodníku (samozřejmě v zatáčce). Začínám mít pocit, že se někdy i snaží, aby to přišlo zrovna tam, kde ona chce a ne, kde má.

Včera jsme na procházce narazili na pejska, který se o Laju už z dálky viditelně zajímal a ani Laje nebyl lhostejný. Jak tak k sobě sprintují, tak na mě paní volá: “nebojte, on je kastrovaný a fenky ho vůbec nezajímají.” Houby kastrát, pěknej hřebec to byl. Vůbec ho nezajímaly Lajiny krásné oči a hned se do ní pustil jako “hrdina z pohádek pro dospělé”. Naivně jsem čekal, že Laja to vyřeší po svém a vypráská ho. Omyl. Vyřešila, ale tak trochu po novu. Jóóó, i psí zvyky se časem mění. Držela jako beran. Pochopil bych, kdyby byl pejsek “horňák”, protože má Laja stále ~~velké~~ krásnou postavu.

Holky, pojďte za mnou, tady je tak krásně.

Včera i dnes byl krásný slunný den, a tak jsem vzal holky na chvilku ven. Začíná se jim to líbit víc a víc. Ještě včera se držely pohromadě, ale dnes už to byl pytel blech.Všude všechny a přitom nikde nikdo. No, pro mě docela fičák, ale užily jsme si to parádně.

Hele, trochu soukromí by jsme prosily!

S Biginkou a Adélkou, drsnýma “rockerkama” (toto označení jsem pochytil na FB) i Delinkou, která má srst sice krátkou, ale zato hustou, nízká teplota nic nedělala. Zato Torinka, to je takový skin s kraťoučkým kožíškem, ta po chvíli začala trochu vibrovat. Jenže když jsem jí chtěl odnést do tepla, tak ječela a snažila se za každou cenu všemy způsoby z mého náručí vymanit. Přece nenechá ségry venku samotné, vždyť by jí mohlo něco uniknout.

Adélka signalizuje odbočení vlevo. Tak to jsem zvědavá kdo mě chytí.

Ta se moc nepovedla, ale je krásně “živá”. Profesionál jistě promine.

Už teď novým majitelům závidím teplo a sluníčko. Samozřejmě že jim přeju, ať si s holkama užijou dosytosti každičkou neopakovatelnou chvilku všech strakatých radovánek.

Trocha motivačních fotografií.

Biginka našla lísteček. To je teprve ten správnej vodvaz a tobě Delčo, tobě ho nedám.