Ahoj Iveto – “tetko od vedle”,
přináším trochu informací o průběhu mého “těhotenství”. Vezmu to hezky od počátku. Jednoho dne jsem si nic já hloupá, nezkušená a netušící naivně sedla páníčkovi do auta a nechala se dovézt do nějakého města. Údajně někde u Plzně, kde se mě po dva dny snažil dostat postarší fešák Napoleon. Byl ale bez šance, vždyť kdo mě zná, tak dobře ví, že já potřebuju lásku a trochu (víc) běhání a dovádění. Hned po prvním sprinterském seznámení se zadýchal a unavil natolik, že ani poradkyně chovu ho i přes svoje znalosti a dovednosti nedokázala zázračně zregenerovat. Ale snažil se jak jen to šlo, nakonec to ale nešlo. Asi byl moc hodný a “něžný”. V sobotu jsem páníčkovi zase sedla na lopatu, vlastně do auta s tím, že jedeme za fešákem a milovníkem, kterých moc není. Skutečně, moje pověstné sprinty vydržel a byl i odolný vůči mému “láskyplnému” kousání do uší a krku. To ho asi rozpálilo natolik, že jsem mu nakonec podlehla. Jenom nechápu proč se mi při tom nedíval do očí, ale byl pořád otočený zády. Asi měl výčitky.
Najednou jsem byla volná a tak jsem páníčka trošku víc kousala do rukou, to jen aby věděl že už jsem velká holka.
Celou cestu domů jsem mu jasně dávala najevo, že je páníček pro mě na nějnižším stupni a vůbec jsem si ho nevšímala. Asi mu to vadilo, protože se pořád snažil o nějakou zbytečnou komunikaci. Celý týden mi to vydrželo, nemluvit s ním. Po týdnu jsem trochu polevila, ale ne zas tak moc, aby si nemyslel, že je všechno zažehnáno a odpuštěno. Taky se mě pokoušel zvážit, ale protože vím, že první čtyři týdny nemám na váze přibírat, tak jsem taky nic nepřibrala a držela si svých 14 kilo.V třetím týdnu jsem na páníčka zatlačila a ukázala mu, že si umím hlavu pěkně postavit a přestala jsem žrát. Nejdřív po dobu 3 dnů tak napůl, ale další čtyři dny úplně. Měl pěkné bobky a asi se o mě opravdu bál. Vzal mě k doktorovi na kontrolu. Doktor mi jezdil něčím odporně slizkým po bříšku, koukal se při tom na takovou divnou televizi a výsledek už znáš. Zatím zasvěceně mluvili o šesti štěňátkách, ale Ty si údajně klidně přisazuješ na osm i víc (?)
To nežraní mě ale už přestávalo bavit, tak jsem povolila. A světe div se, přestal mi dávat syrové a vařené a mě to ani moc nevadí. Slyšela jsem jak říká, že je moje těhotenství pro něj něco jako odměna, protože už nemusí každodenně vařit a vymýšlet jaké menu mi připraví. Pořídil mi nějaké neznámé granule a docela mi šmakujou. Ještě že to je superprémiový Brit Care pro miminka a těhulky. Obyčejné, nebo jenom super bych rozhodně nevzala. Taky objevil zatím neokoukané konzervy, prý maso z divočáka. Je to dost dobrý a to já tedy rozhodně můžu. Jenom mám víc obavy, aby mi ta pudlice z horního patra nelezla do misky a něco tam nevylízla. Musím si ji hlídat, i prázdnou, pes nikdy neví.
O víkendu jsme zase někam jeli a přiznám se, že jsem byla trochu nervózní, aby v tom nebyl zase nějaký pes. Naštěstí má páníček asi i rozum a jeli jsme na chatu. Tam to mám moc ráda, je tam spouta nových pachů a příležitostí na objevování nepoznaného, nebo už skoro zapomenutého. Posílám Ti několik fotek z mojí procházky. Je to tam opravdu moc pěkné. Sluší mi to, viď?
Hned, jak jsem vyskočila z auta, tak mě přivítal sousedůvFlek. Je to takový fešák, skoro jako strakáč. Zase další co se o mě pokouší. Navíc říkal, že má spoustu zkušeností. Pozdě chlapče, už jsem zadaná.
Večer jsme jeli pro nějakou baštu, tak jsem se rovnou zastavila na “mousedrive”. Povídám, dala bych si tu strakatou, ta by byla.
Páníček ale vůbec nepochopil moje tužby, takže zase granule a konzerva, fakt dost dobrá. Jak říkám, z divočáka.
Zkoušeli jsem mojí váhu a už to asi funguje jak má. Nejenom, že jsem pěkně kulatá a už nemám klenuté ale rovné břísko, tak jsem i přibrala. Dneska mám 15,7 krásných strakatých kilo. Objevila jsem i další radosti. Páničci si totiž pěkně vyvařují a do dneška se jim dařilo mě držet stranou. Ale ten štrůdl a nebo ta tortila, to jsou fakt lahůdky. To můžu.
Uf to jsem se ale tím psaním unavila, asi půjdu spát. Tak tetko od vedle, pozdravuj mámu Káču a kámošku Iginu, někdy se za nima zastavím, aby viděli jak se mi daří.
Pac, La.