Sobotní slunný den se nesl v duchu nových zážitků. Kromě mámina zodpovědného krmení a bitev o ten správný cecík si štěňata užila druhý “výlet” mimo své obydlí. Absolvovali jsme totiž plánovanou kontrolu u veterináře. Jak ale to živé klubko k němu dopravit a přitom je udržet pokud možno pohromadě? Výborně nám k tomu posloužil nákupní košík, který jsme vystlali dekou a postupně do něj umístili všechna čtyři štěňata. Vypadalo to, že jdeme ze “strakatého” nákupu, kde zrovna proběhla akce 3+1 zdarma. Neumím představit osm nebo deset štěňat pohromadě, o které pečuje jedna fena a hlavně jeden “páníček”. Jen těžko lze dovozovat, pro koho je to náročnější. Laja měla potřebu všechno kontrolovat, ale jakmile zjistila, že by měla nastoupit do auta, tak už jí štěňata přestala zajímat. Asi tušila, že jedeme tam, kde to nemá díky svých neblahým zkušenostem ráda. Nakonec se mi ji podařilo do auta vlákat. Kupodivu byli štěňíci absolutně v poho a měli snahu i usnou. Avšak jakmile se kolem nich začala Laja motat a oni měli možnost spatřit sadu nalitých pohupujících se cecíků, tak je to z jejich dočasného příbytku doslova vytahovalo a zvalo k hostině. Naštěstí Laja ale za jízdy kojit nehodlala. Při vstupu do čekárny se Laja pustila do neustávajícího štěkotu ve všech možných zvukových hladinách a tóninách. Takže pro jistotu ven a tam počkat na doktora. Byla prostě k neutišení. Přišla doktorka, miminku dala lék a říkala: “Miminko papej, papej ať si zdravej.” Mimča dostala pastu na odčervení a ještě jsme jim ostříhali drápky. Moc jim to po mani-pedikůře sluší. Opět Laje děkuji za to, že štěňat je tolik, kolik jich je. Pátého sourozence, který je opustil a všem nám chybí bychom ale určitě zvládli. A jak moc rádi.
Veškeré úkony probíhaly pod Lájiným bedlivým dohledem.
Mimča jsou čím dál tím víc a víc zábavnější. Začínají se mezi sebou různě pošťuchovat, snaží se o náznaky kousání i když jsou zatím bezzubá. Sem tam se ozve něco jako pokus o zavrčení nebo štěknutí. Jak se pomalu rozkoukávají, tak už začínají reagovat na různé podněty a snaží se o jakoukoliv komunikaci. V tomto ohledu je jednoznačně největší přeborník Bigi. Dokonce se už snaží vrtět ocáskem. Ostatní mimča jí v uvedených činnostech celkem slušně sekundují. Úsměvné bylo dnešní vážení. Torinka, to je takový váleček, ta se na váze ani nehnula a držela stočená do klubíčka. Adélka je taky pohodářka, i když si myslím, že až povyroste a zesílí, tak to bude pěkné éro. Zato Bigina, ta byla na váze k neudržení a utíkala jak se dalo a ještě při tom nadávala. Delinka se na váze všesměrně rozplácla a byla v poho.
… a zase to “selátko”, Torinka. Snad nemá ten vyplazený jazyk žádný hlubší vedlejší význam v osobní rovině. To by mě ranilo :). Určitě to bude projev slasti.
Dnes mi všechny holky udělaly radost. Tori a Bigina proto, že se jako vždy tolik nepřecpaly. Adélka s Delou proto, že za to požádně vzaly. Vážil jsem to pro jistotu dvakrát. Moc jsem těm přírůstkovým číslům nevěřil. Radost mám i z Laji, protože se jí každým dnem zlepšuje apetit. Dokonce si dnes vyžádala jablko, ale podezírám jí, že to bylo jenom proto, že jsem ho v tu chvíli zrovna jedl já.
Tori – 1064 g ( +52)
Adélka – 875 g ( +70)
Bigi – 1350 g ( +50)
Dela – 1205 g (+104)