“Adamo je prostě frajer. Když něco dělá, tak drží lajnu.” (rozluštění motta na konci dne)

Po půlnoci, kolem půl druhé ráno to začalo. Chudinka, netušila tak jako já co se s ní děje a hlavně co má dělat.

První štěňátko se na svět dostalo v 1:55 hodin (178 g) a chudinka malá Laja si při tom pěkně zanaříkala. Koho se zeptat na cokoliv co by mohlo nastat a co by bylo potřeba. Všichni poradci byli ve svých pelíšcích a spali hlubokým spánkem spravedlivých. Nic moc pocit. Nakonec to první mimčo zvládla i s překousnutím pupeční šňůry. Laja byla tak vystresovaná, že jí štěně vůbec nic neříkalo a utekla na své oblíbené místo, koženou sedačku. Jen tak tak jsme jí tam stihli připravit porodní “lůžko”.

Druhé štěňátko se o slovo přihlásilo ve 3:00 hodin (88 g) a jak bylo malinké, tak nemělo sílu s Lajou spolupracovat a navíc se snažilo dostat ven po zádech. Nakonec se Lajince podařilo prcka na svět přecejenom přivést .

Třetí štěňátko zaklepalo na bránu světa ve 4:25 hodin (135 g). U tohoto mimča potřebovala Laja asistenci, protože se jí nepodařilo překousat pupeční šňůru. Téměř hodinářská práce, akorát se všechno pořád pohybovalo, klouzalo a navíc Laja všechno kontrolovala nosem a jazykem jako mravenečník. Nakonec se podvázání podařilo.

Čtvrté štěňátko si místo na slunci vybojovalo v 5:15 hodin (220 g). Konečně jiná než muší váha. Zase ale ta šílená pupeční šňůra. Navíc se frajer rozhodlo, že ještě než se dostane celé na svět, dá si při podvazování pupeční šňůry gáblík a mamče se neomylně přisála na první možný cecík.

Páté štěňátko si dalo dost na čas, asi si to chtělo ještě u mamči užít. Vždyt není kam spěchat. První mámino olíznutí okusilo po čtyřech hodinách čekání a “panáčkovo” nervozity v 9:15 hodin (196 g) a to bez sebemenších potíží a otálení. Nejlehčí porod a jak Laja “říkala”, to bylo za odměnu.

Vzhledem k původním prognózám a předpokladům šesti štěňat jsme čekali do cca 15 hodin a potom jsme vyrazili na sono a prohlídku, která ukončila Lajinu porodní anabázi na počtu pěti štěňátek.

Od samého počátku bylo jasné, že nejméně u dvou štěňátek to bude boj. Hlavně u toho druhého nejmenšího prcka.  Naštěstí má chuť a snahu. Maká, ale má málo síly a nemá šanci se prosadit mezi ostaními dravci. Takže každé 2 hodiny “kojím”. Od počátku porodu spánek = 0, ale stojí to za to.

Laja se během několika málo okamžiků změnila k nepoznání. Štěňata si hlídá a pokud jdeme venčit, tak na nezbytnou dobu. Rychle ven a sprintem zpátky do pelíšku ke štěňatům. Je neskutečně fajn, ale tak se určitě chovají i ostaní psí mámy. Tahle je ale jiná. Je totiž moje.

Jo a to podstatné, všechna štěňata jsou holky. Tedy alespoň si myslím.